Ze stop uhlovodíků v usazeninách můžeme zrekonstruovat, jaká vlhkost panovala v příslušné lokalitě v geologické minulosti. Alkany pocházejí z voskového pokryvu povrchu rostlin, jež slouží k ochraně chrání před vysycháním i průnikem patogenů. Vosky jsou estery vyšších mastných kyselin a vyšších alkoholů s jednou -OH skupinou. Strukturu cetylpalmitátu z cetylalkoholu CH3(CH2)15OH (1-hexadekanol) a palmitové kyseliny C15H31COOH (hexadekanová kyselina), který je typickým voskem, vidíme na obrázku. Čím sušší je prostředí, ve kterém rostlina roste, tím delší jsou uhlovodíkové řetězce povrchového vosku. Vzhledem ke své chemické stabilitě uhlovodíky z vosků po odumření rostliny přetrvávají i stovky milionů let a jejich stopy můžeme najít v usazených horninách.
Stanovení vlhkosti v minulosti Země hraje klíčovou roli při pochopení fungování klimatu. Michael T.Hren, jeden z autorů výzkumů, objasňuje význam svého výzkumu: „Neznalost kvantitativních záznamů vlhkosti představoval zásadní mezeru v našich vědomostech.“ Provedení analýzy není až tak složité. Horniny je třeba důkladně vyextrahovat směsí dichlormethanu a methanolu. Po odpaření části rozpouštědel probubláváním dusíkem lze délku uhlovodíků stanovit chromatograficky.
